Přehled bambusů: Chusquea culeou

Rychlý výběr

Přehled rodů

« Chusquea andina | Indocalamus hamadae »

Jedná se o jeden z mála jihoamerických bambusů, který se u nás (snad) dá pěstovat. Pochází z And, kde roste v různých nadmořských výškách a jeho variabilita je velká. Do Anglie byl prvně importován z Chile již v roce 1890. Později v roce 1925 bylo dovezeno mnoho semen a z nich vypěstovány rostliny první generace. Tato první generace již však opět vykvetla, takže v dnešní době se pěstují, jak rostliny druhé generace, tak i díky dalším importům rostliny sebrané ve volné přírodě.

Jedná se v každém případě o obtížně pěstovatelný druh. Špatně snáší velké mrazy, udává se tolerance do –18°C, ale nesnáší ani vyšší letní teploty nad 20°C. Dalším problémem je jeho obtížné množení. Bell doporučuje množit rostliny na podzim, případně časně z jara. Množit se dají pouze juvenilní rostliny, množit odkopky ze starších rostlin není možné.

Jedná se o trsnatý bambus, který má zelená vzpřímená stébla. Na kolénkách se tvoří mnoho pupenů z kterých vyrůstají větve. U tohoto druhu žádná však není dominantní, což je dobrým znakem pro jeho rozpoznání. Větve jsou obvykle krátké, pokryté hustým listovím.

Pokud se rozhodnete ho vysadit ven je nutné pečlivě vybrat místo, protože pokud jednou zakoření, přesazení starší rostliny prakticky není možné, dochází často k úhynu. Nejlepší zřejmě bude stinné, dobře před větry chráněné místo. Pěstovat v nádobách se nedá, rostliny časem hynou.

Zmiňovat pěstované kultivary nemá cenu. Samotné rostliny se liší jedna od druhé a díky importům a velkému počtu nově pěstovaných semenáčů je sortiment rostlin velmi různorodý. Snad bych zmínil jen zakrslou formu Chusquea culeou Tenuis, která dorůstá do max. 2 metrů, ale je většinou nižší. Ta byla v oběhu i pod nesprávným názvem Chusquea breviglumis. I tento kultivar vykvetl počátkem 1990tých let, ale ze semen byly opětovně získány rostliny se zakrslým vzrůstem. Některé mají světlé okraje u mladých lístků, což připomíná panašování.

Zkoušel jsem pěstovat rostlinu importovanou z Chile. Na jaře 2007 jsem ji pokusně vysadil ven. Sazenice nebyla v nejlepší kondici a na tom se prakticky v průběhu léta nic nezměnilo. Zima 2007/2008 byla velmi teplá, prakticky žádné mrazy nebyly, takže zimu přežila bez poškození. Na jaře vyhnala malý výhon, který ale časem odumřel a do června 2008 odumřela celá rostlina. Šlo o pokus pouze s jednou sazenicí, takže obecný závěr se z toho dá těžko vyvozovat, přesto mi přišlo, že jí zdejší podmínky nevyhovují a pěstování tohoto druhu asi zůstane pouze doménou studených skleníků v botanických zahradách.

Jednu hezkou rostlinu pěstují ve studeném skleníku v Botanické zahradě Teplice, další mají ve skleníku Fata Morgana v Pražské botanické zahradě, tak se na ně můžete zajít podívat, jak jim prosperují. Aktualizace – rostlina v Teplicích vykvetla 2020.