Přehled bambusů: Phyllostachys aureosulcata spectabilis

Rychlý výběr

Přehled rodů

« Phyllostachys aureosulcata Harbin inversa | Phyllostachys aureosulcata vittata »

Tento bambus je jedním z nejvhodnějších do našich podmínek. Stébla rostou vzpřímeně, některá se v dolní části zaklikatí a dále jsou opět vzpímená, což působí zajímavě a oživí to porost dalších, jen rovně rostlých stébel. Stébla jsou žlutá, se zeleným žlábkem mezi kolénky, což působí velmi dekorativně. Na slunci se hlavně nové výhony zbarvují do červena. Listy jsou poměrně malé, zelené, některé se žlutými proužky. Na jaře vyráží velké množství výhonů, které jsou jedlé. Podle potřeby můžeme část výhonů odstranit a trs tak prosvětlit.

Po mnoha letech pěstování u nás a díky zkušenostem, které s ním nemám jen já, ale i mnoho dalších úspěšných pěstitelů se dá říci, že tento bambus je vhodný do většiny lokalit v Česku. Samozřejmě s postupující nadmořskou výškou a v opravdu chladných lokalitách je nutno počítat při teplotách pod –21°C s jeho namrzáním, ale pokud neuspějete s tímto, velmi pravděpodobně jiný druh tvořící tyčovinu u vás neporoste také.

Pro mě osobně je tento bambus jedničkou mezi vysokými druhy. Je výborně zimovzdorný, díky barevnosti stébel velmi dekorativní, vitální, tvoří každoročně velké množství stébel, která po letech pěstování mohou dosáhnout mnohametrových výšek. Vynikající bambus do našich končin. Díky hustotě porostu se dá využít jak na tvorbu živých plotů, bambusových lesíků či ho pěstovat jako dominantní solitéru. Je hustý již odspodu, stébla se dají zastřihnout, takže se z něj dobře dá vytvarovat živý plot. Po letech pěstování bez omezování je schopen porůst velké plochy a vytvořit lesíky, kterými po vystříhání větví v dolních partiích můžete i procházet. U solitér se opět dají odstranit dolní větve, aby vynikla krásně zbarvená stébla, kde kontrast zelených pruhů na žlutém podkladu působí opravdu nádherně. Vysoká, silně olistěná stébla mají tendenci, zejména po dešti či pod sněhem se ohýbat. Zde je pak vhodné je nějakým způsobem upevnit, případně někdy stačí zakrátit boční větve na celém stéble. Díky této redukci se stéblo odlehčí a nemá tolik tendenci se sklánět. Díky své vitalitě má tendenci rozšiřovat se do stran. Jeho růst se dá omezit využitím kořenové bariéry, alespoň 65 cm hluboké, nebo se dá udržet ve vymezeném prostoru pravidelným každoročním odstraňováním nechtěných výhonů. Zde je výhodou, že oddenky, z kterých vyrůstají nová stébla rostou jen pár centimetů pod povrchem, takže po jejich přeseknutí či přestřižení, se dají poměrně snadno vytáhnout. S rozrůstáním je nutno počítat zejména u tvorby živých plotů u hranic pozemků. Zábrana mezi vámi a sousední zahradou by chybět neměla. Sám ho pěstuji na jednom místě v ohraničeném prostoru cca. 1×1,5 metru kde po 10 letech dorůstá přes 5 metrů výšky. Vyšší o metr je na druhém místě cca. 2,5×3 metry, volně rostoucí. Nechtěné výhony, které rostou stranou, jsou každoročně odstraňovány odrytím rýčem.

Tento nádherně zbarvený bambus byl objeven jako mutace v porostu Phyllostachys aureosulcata v roce 1970 v severní Číně. V roce 1980 ho do Evropy z Šanghajské botanické zahrady, importoval Eberts, majitel bambusové školky v Baden-Badenu (pravděpodobně jako první). Importů od té doby bylo více. Mnoho z nich nemá specifická jména. Jeden z nich – v oběhu pod názvem „Lama Tempel“, přivezl Kern v roce 1987 z Tanzhesi, budhistického chrámu ležícího 45 km západně od Pekingu. Z hlediska zimovzdornosti je na tom velmi podobně, jako „normální“ Phyllostachys aureosulcata spectabilis, tvoří v mládí však rychleji tlustší stébla a odstín barev je trochu jiný.

Klon „Lama Tempel“ i „normální“ Phyllostachys aureosulcata spectabilis jsou jedny z nejhezčích a nejodolnějších bambusů. Jsou velmi vhodné k pěstování v našich okrasných zahradách.

Někdy se stává, že jedna z větví na rostlině vykvete. Není to důvod k obavám. Rostlina pokračuje v růstu dál bez poškození.

Krásný trs mají v Botanické zahradě Praha, Trója.

Rozšíření: Zhejiang, Jiangsu, Peking (Beijing).